Další várka výpisků z četby - co mě zaujalo, naštvalo, pobavilo, potěšilo a vůbec.
“Navzdory důvěrnému charakteru svých rokování hrál Římský klub odjakživa otevřenou hru. Od svého založení v roce 1968 vydával v rozmezí několika, většinou pěti, let tzv. zprávy. Jeho význační členové se nikdy netajili názory, se kterými by v prezidentské volbě v žádném státu na světě kandidát neměl šanci vyhrát. Zakladatelským textem klubu je jeho první zpráva, známá jako Meze růstu (1972). Z knihy se stal bestseller, ovšem vývoj ukázal, že to nebyla vědecká práce, ale významné dílo v žánru apokalyptické literatury. Meze růstu stály na jednoduché myšlence, že za stávajícího přibývání obyvatelstva na planetě a růstu spotřeby surovin dojdou zdroje a někdy mezi polovinou a poslední čtvrtinou 21. století (nejpozději do roku 2072, aby to vyšlo ke stým narozeninám knihy) postihne lidstvo kolaps, „náhlý a nekontrolovatelný úbytek populace i průmyslové kapacity“. Ropa například při business as usual měla dojít už v roce 1992, zemní plyn o rok později atd.”
...
“Už dva roky po Mezích růstu vydal klub další zprávu, Lidstvo v bodu obratu (1974), a v ní perly jako: „Země má rakovinu a ta rakovina se jmenuje člověk.“ V roce 1993 vyšla pod hlavičkou klubu kniha První globální revoluce. Sepsali ji zakladatel klubu Alexander King a Bertrand Schneider: „Všeobecný nepřítel lidstva je člověk. Při hledání nového nepřítele, vůči němuž bychom se sjednotili, jsme přišli na znečištění, hrozbu globálního oteplování či nedostatku vody, hladomory a podobně. Všechna tato nebezpečí jsou způsobena lidskými zásahy a dají se překonat jen změnou v přístupech a chování. Takže skutečným nepřítelem je lidstvo samotné.“ Na jiném místě: „Může to znít jako rouhání, ale demokracie už není způsobilá pro řešení úkolů, které před námi leží.“”
“poukazuje na to, co vlastně za sexuální obtěžování považovat, prootže v tom panuje řada nejasností a zmatků. A ptá se, jestli by podmínkou v této definici neměly být negativní emoce, nepřátelské jednání vůči druhé osobě, které s ní zachází bez respektu a lásky. Tvrdí, že téměř každý projev nějakého sexuálního zájmu musí začít nejistotou a tím pádem nekonsensuálním krokem vůči druhé osobě, která dává zpětnou vazbu v podobě odmítnutí nebo opětování (Společenský úzus většinou do této situace staví muže, klade na něj odpovědnost a teď ho chce trestat i za to, když situaci neodhadne.). Z toho vlastně plyne, že až nerespektování nesouhlasu v této chvíli by znamenalo skutečné obtěžování.”
“Umístit do expozice obrazovky kvůli tomu, aby děti víc bavila, je stejné jako položit do parku miny, aby byl líp osvětlený.”
“Názor, opřený pouze o emoce, je dnes důležitějším než fakta – jenomže přesně tohle bylo podstatou totalitarismu. Pro demokracii dneška to představuje smrtelné nebezpečí. Říká se tomu „Dunning – Krugerův efekt“. Výzkumy amerických psychologů Davida Dunninga a Justina Krugera totiž v minulých letech prokázaly, že čím méně toho víme a známe, tím více jsme přesvědčeni o správnosti svých názorů a vlastní hodnotě.”
...
“V Čechách tradiční nářek nad světem, který se zbláznil, se tak stal téměř globální módou a začal být vysvětlován nejprve módními floskulemi o tom, že „elity se vzdálily občanům a jejich starostem“, a zatím naposledy i tím, že celý dnešní „svět postpravdy“ vstoupil do „doby post-faktické“. Žijeme prý už dokonce ve „Věku hovadin“ (Age of Bullshit) a pokolikáté od začátku dvacátého století se mluví i o „krizi idejí“. Fakta přitom nikam nezmizela a způsoby jejich poctivé interpretace také zůstaly stejné.”
...
“Mezitím totiž – zcela mimo vliv politických idejí a politické třídy – namísto osobně zodpovědného občana sebe-vědomé společnosti vyrostl v celém industrializovaném světě moderně ne-vědomý masový spotřebitel. Střední třída, která byla původně hlavním garantem právního státu a stabilní demokracie, se stala většinou nové spotřební společnosti bez ideálů. Dříve respektované elity vzdělanosti, šlechty, církve či politického vlivu přestaly být zajímavé, stejně jako jejich hodnoty a ideje, které představovaly. Do pozice mnohem „zajímavějších“, a postupem času i vlivnějších, „idejí“ se dostaly sport, zábava a bulvární drby.”
“Ve skutečnosti Trump nikdy nehlásal jakési „uzavření“ USA vůči světu, jenže nemálo expertů a komentátorů si tímto způsobem vyložilo jeho doktrínu „America First“. Ta ovšem neznamená, že by se Amerika měla izolovat, nýbrž pouze to, že by měla prosazovat v prvé řadě své zájmy.”
...
“Mnoho komentátorů totiž zjevně nedocenilo (či vůbec nezaznamenalo) ohromně důležitý fakt, že do prezidentova týmu poradců patří také už téměř 95letý, ovšem pořád pozoruhodně vitální Henry Kissinger, skutečný velmistr realistické politiky 20. století. A ti, kdo četli jeho poslední knihu Uspořádání světa, asi nemohli nezaznamenat zarážející podobnost jeho návrhů s tím, co uskutečňují Trump a ministr zahraničí Rex Tillerson. Ostatně i ten přišel z prostředí byznysu a na jeho nynější pozici ho doporučil (překvapení!) Kissinger.”
“Stalin, který z každé generace katů učinil oběti příští generace, a to aniž by se mu katů začalo nedostávat.”
“Najít původce obrovských problémů, které uzavření Libeňského mostu způsobuje nejen občanům přilehlých čtvrtí, tedy není příliš složité. Především je to zkažený plod nepolitiky Adriany Krnáčové, jejího podbízení bezbřehému městskému aktivismu a neschopnosti rozlišit mezi veřejným zájmem na fungující městské infrastruktuře a snahou nátlakových skupin o sebezviditelnění. A je to také výsledek „práce“ politických a občanských aktivistů. A důkaz, že jejich boj proti „starým pořádkům“ přináší jen nový nepořádek, nikoli nová řešení.”
“Jiří Drahoš nedokázal "prodat", co si vlastně myslí. Jeho protivník v tom vycítil slabé místo a obratně ho využil. Kde Drahoš neměl obsah, tam ho za něj doplnili jiní − a dovedně otočili význam tak, aby Drahoše poškozoval.”
...
“Jiří Drahoš byl sice zdvořilý, ale prošuměl pěnou dní. Nedokázal říct ani to, do které země by jel jako prezident na první návštěvu.”
“Zeman je génius negace, která se ale té jeho straně může jevit jako ochrana slabých a obrana před privilegovanými. Je to jejich iluze a strašný sebeklam, ale jeho protivník s tím musí počítat. A musí na ni nalézt protizbraň, což se nestalo. Je to však zároveň člověk, který je schopen stát za svými postoji, z nichž některé jsou i pravdivé, byť jsou to pravdy hořké. Ano, hlavně ta o nebezpečí migrace, k níž se druhá strana zná jen s velkým přemáháním, neboť některé pravdy jsou opravdu hořké – a ty ta strana nemiluje. Je to člověk, který má odvahu jít do střetů, v nichž si počíná zákeřně a úskočně, ale rozhoduje ta odvaha.”
“Zeman byl populista vždy. A mimochodem, byl vždy i příkladem toho, co je dnes ve světě považováno za rébus: Jak to, že obyčejní lidé, kteří za normálních okolností chtějí volit někoho, s jehož životní zkušeností se mohou ztotožnit, volí miliardáře se zlatými prkénky na záchodě anebo, abychom nezůstávali jen v Americe, investičního bankéře od Rothschildů? Zeman byl odjakživa povýšený individualista a podivín a společensky se našel ve velmi speciálních situacích, jako je třeba oslňování prognostickými modely. Anebo politická hra. Jak říká senátor John McCain, „politika je jen showbyznys pro ošklivé lidi“. A má bohužel větší dopady. Ale tak to je – a tím, že budete prohlašovat, „žiji život normálního člověka“, jako Jiří Drahoš, to nezachráníte, jen dáte najevo, že jste nic nepochopili.”
“Drahoš ovšem takovýmto samogenerujícím se kandidátem tak docela nebyl. Velkou roli v jeho kandidatuře hrála podpora velkých podnikatelských skupin. Máme-li věřit některým informacím, bylo to dokonce tak, že zde byl nejprve politicko-podnikatelský plán, tým, a hledal se nosič (což nevylučuje Drahošovu vlastní ambicióznost). Plán, tým i nosič byli mizerní Slyšel jsem v posledních dnech informaci, kterou nemohu ověřit, ale nemám důvod jí nevěřit: jeden z členů tohoto týmu sám v prvním kole hlasoval pro jiného kandidáta.”
“Každý, kdo chválí moderátorku Světlanu Witowskou, nemůže z jejích „greatest hits“ vynechat moment, kdy Drahošovi vysvětlujícímu, že má dostatečné politické zkušenosti, neboť vyjednával s mnoha politiky, opáčila, že ona také při práci mluví s mnoha politiky, ale to z ní ještě nedělá političku. Byl to svým způsobem brutálnější zásah než usvědčení z faktické, konkrétní lži, protože odhaloval celou osobnost kandidáta.”
...
“Jeho závěrečná řeč – na kterou měl být připraven a nikdo mu ji na pódiu nemohl oponovat – byla krutou minutou, do níž se zoufale snažil vměstnat všechno to, co mu poradci nalili do hlavy, a uvědomoval si, že nestíhá. Nevěříte-li, pusťte si to znovu, je to něco jako zabrušování Miloslava Roznera, ale pro vzdělané lidi.”
“V ČR žije legálně přes půl milionu cizinců, nejvíc v historii. Z toho je 118 000 Ukrajinců, 112 000 Slováků, 60 000 Vietnamců, 36 000 Rusů, 21 000 Němců, 20 000 Poláků. Další národnosti jsou zastoupeny nižšími čísly. Zhruba polovina z celkového počtu má povolení k trvalému pobytu. Uprchlíků podle mezinárodních konvencí je v ČR 14 (osob, nikoli tisíců). Za loňský rok zadržela policie 4738 cizinců bez povolení k pobytu, většinou Ukrajince s propadlým vízem. Do kategorie „zadržený nelegální migrant“ spadalo dle policejních statistik 172 lidí.”
“Drahoš dostal více protestních hlasů než Zeman. Drahoše si především jako prezidenta podle Medianu přálo 57 procent jeho voličů, přičemž 37 procent jeho voličů si zejména přálo, aby nevyhrál Zeman. U něj byl tento poměr 77:20.”
“V referendu se i ten, kdo mezi extrémními póly volit dosud nepotřeboval nebo nechtěl, dostává do pozice, kdy si může nebo musí vybrat jen mezi nimi. Označovat to za cestu ke kompromisu je více než odvážné.”
...
“Janan Ganesh v The Financial Times upozorňuje, že se demokratické národy světa už po tragických zkušenostech naučily mít na pozoru před tím, aby snadno nahrazovaly komplexitu zastupitelské demokracie autoritářským modelem jednoho vůdce. O to víc však podceňují právě rizika přímé demokracie. Iluzi nároku o všem rozhodovat přímo dnes navíc posilují sociální sítě a globální platformy jako Facebook a Google, v nichž se může projevit okamžitě každý, přičemž systém v něm permanentně vytváří představu, že jeho hlas má význam, legitimitu a smysl už jen tím, že se tento projev objevil ostatním před očima.”
“Prohra té části společnosti, pro kterou je Miloš Zeman nejen jako symbol nepřijatelný, je také dána její roztříštěností, hašteřivostí a vzájemnou nevraživostí. Ne každý, kdo se obává masové migrace jiné kultury do Evropy, je xenofob, ne každý, kdo lpí na křesťanských hodnotách a tradiční rodině, je homofob, ne každý, kdo nepřijímá Evropskou unii a její tvrdé jádro, je slouha Putinova Ruska. Pro tuto netoleranci si zastánci pluralitní demokracie vybrali nelídra bez názoru.”
...
“Porazit Zemana nebo Babiše ale může zase jenom silný lídr, který se nebude bát říkat svůj názor a bude za ním stát, i když na něj budou pokřikovat aktivisté na sociálních sítích.”
...
“Vítězství Miloše Zeman ale napovídala prostá logika, kterou vyjadřoval výrok kolegy Martina Weisse z počátku ledna, že „nic nemůže porazit něco“.”
“Liberální demokracie je především budováním společenství realitou korigovatelných lidí. Internet ale proměnil veřejný prostor v místo, v němž si můžeme sestavit z repasovaných odřezků informací svou vlastní verzi světa a před pohledem zvnějšku ji úspěšně chránit. Společnost se rychle rozpadá do uzavřených bratrstev, která se nezajímají o důvody, proč lidé vidí tentýž svět různě, ale s náboženským vytržením hájí ten obraz světa, který si sestavili z odpadu mediálního provozu.”
“České republice se prý podařilo (volební porážkou pana Drahoše?) prolomit dusivou atmosféru. To je nesmysl. Hysterické vyvádění těch, kteří se sdružili za kandidaturou pana Drahoše, naopak dusivou atmosféru prohlubuje. A je třeba se proti tomu v rámci možností veřejně postavit.”
...
“„Morální vítězství antizemanovské koalice“ je prý jistotou. Ovšem, morální převaha přichází ke slovu vždycky, když se nepodaří dosáhnout převahy politické. Jenže skutečná morální převaha se může projevit jen tam, když přiznáme svou politickou porážku, své selhání, a dokážeme se z něho poučit. Jinak jsou všechny řeči o „morálním vítězství“ jen laciným a průhledným fixlováním.”
“nerozlišuje. Do jednoho pytle hází věci vážné, věci diskutabilní i věci skoro banální.”
“nerespektuje presumpci neviny. Když v ní označí někoho za viníka, velmi často nemá možnost se bránit, navíc si ponese cejch provinilce po celý život.”
...
“téma transgenderové rovnosti se zdá být vytěžené až do mrtě. Navíc bojovníci za toalety pro třetí pohlaví a bezpohlavní oslovování při vstupu do vagónu metra zjevně nechápou, co skutečně potřebuje drtivá většina lidí, které trápí vážná porucha jménem transsexualita.”
...
“Skupina samozvaných mocných, kteří si myslí, že vědí, jak má tento svět vypadat, posiluje svůj vliv. Pro mě je to svět bezpohlavní, sterilní, nudný a prázdný. Stýská se mi po tom starém, ve kterém bylo normální, aby chlapi koukali po ženských. A moc se mi nechce žít ve světě, ve kterém někomu dřív, než se s ním vyspíte, dáte pro jistotu podepsat informovaný souhlas.”
...
“Rozhodnout, co je u těchto méně závažných věcí vhodné a nevhodné, co je u nich slušné a neslušné, to bývá vždycky na velkou debatu. Navíc na diskusi, která by byla zcela jistě hodně osobní a individuální. Proto mě dráždí nová samozvaná elita, která si myslí, že nejlépe ví, co je správné a co ne.”
“Rozhodli jsme se proto sestavit přehled toho, co se o ruských on-line aktivitách a tzv. informačních operacích skutečně ví.”
...
“„Cílem ruských informačních operací není prosadit určitý názor, ale spíše snaha prosadit pocit relativizace a nemožnosti nalézt pravdu...“”
...
“„Opravdu si někdo myslí, že by Rusko mohlo jakkoli ovlivnit volbu amerického národa? To je snad Amerika nějakou banánovou republikou? Amerika je velká mocnost,“ dodal ruský prezident. V tomto vyjádření Putin výtečně shrnul jednu z běžných mylných představ o dezinformační kampani. Lidé mají často představu, že aby byla dezinformační kampaň účinná, musí být všeobjímající, stoprocentní, musí změnit názory voličů.”
...
“„Ruský postup se vyvíjel spolu s tím, jak se měnily vyhlídky jednotlivých kandidátů. Když se Moskvě zdálo, že ministryně Clintonová je favoritkou voleb, ruská kampaň se více zaměřila na to, aby poškodila její budoucí prezidentskou roli.“”
...
“Hlavním cílem nebylo poškodit Clintonovou nebo podpořit Trumpa. Kreml se pokoušel především podkopat důvěru Američanů v demokratické instituce.”
...
“Koncem října 2017 zase mezi tématy figurovaly jak ty, které ukazovaly údajné propojení Demokratů s Rusy, tak ty, které poukazovaly na údajné napojení republikánského prezidenta Trumpa na Rusko. Obecně lze říci, že mezi šířenými a akcenovanými zprávami nejsou jen zprávy z jedné strany názorového spektra. V naprosté většině však jde o zprávy konfliktní či polarizující. Kdo by čekal výhradně „falešné zprávy“ (fake news), pletl by se.”
...
“„Je to klasická ruská taktika, říká se jí ‚tonenínicprotismus‘ (v originále whataboutism, pozn. red.),“ vysvětluje Laura Rosenbergerová pro NPR. „V podstatě jde o mlžení, cílem je znepřehlednit situaci, vytvořit představu, že všechno je relativní. Rusové (prostřednictvím těchto falešných profilů) v podstatě posiluje šíření zpráv, o kterých se domnívají, že jsou jim užitečné. Nejde tedy o falešné zprávy. Dezinformace zde spočívá spíše v tom, že se snaží ovlivnit, které zprávy se dostanou k více lidem a budou se více šířit.“”
...
“trolové dokážou zahltit některé diskuze takovým způsobem, že je další diskuze nemožná,“ popisuje ruský novinář Sergej Černov. „Na vybrané zprávy reagují tito trolové ohromným množstvím špíny a nadávek. Normální diskutující tak pokračovat v diskuzi prakticky nemůže.”
...
“„Po vraždě (Borise) Němcova jsme měli za úkol šířit zprávy, že šlo o provokaci ze strany opozice, že byl zabit svými vlastními společníky,“ popsala Lena pro Radio Svoboda. „Cenzura naruby...“ Cílem zde nebylo přesvědčit někoho o tom, že to tak skutečně bylo. Cílem bylo rozšířit představu o tom, že existuje velké množství lidí s takovýmto názorem, což přispívá k relativizaci problému.”
...
“„Ruská vláda nedokáže zabránit tomu, aby se nějaká informace objevila na internetu. Dokáže ale takovou informaci utopit v záplavě konspiračních teorií a neověřených zvěstí.“”
...
“Toto je ukázka šesti významných facebookových stránek, které byly Facebookem odstraněny v rámci boje proti ruským informačním operacím: Blacktivist - stránka předstírala boj za práva černochů v USA, upozorňovala například na policejní brutalitu Texaští rebelové - stránka předstírala boj za „tradiční jižanské hodnoty“, například za právo na držení zbraní Američtí muslimové - stránka předstírala boj za práva amerických muslimů a upozorňovala na diskriminaci muslimů Američtí patrioti - stránka využívala motivů amerického vlastenectví, vystupovala proti uprchlíkům a azylantům Zabezpečené hranice - stránka předstírala boj za zabezpečení hranic USA, především proti imigrantům LGBT sjednocení - stránka předstírala boj za práva homosexuálů, bisexuálů a transgender osob”
“Někdy se dělá, jako že byl jakýsi dobrý polistopadový vývoj a vedle něho jakýsi špatný polistopadový vývoj a že tyto vývoje běží nějak pohádkově vedle sebe, zcela paralelně.”
...
“Vondra: Ohlédneme-li se za posledními osmadvaceti lety, české demokracii se dařilo nejlíp, když Klausův a Havlův tábor dokázaly potlačit vzájemné animozity, vyhnout se ukrajinskému modelu Juščenko versus Tymošenková nebo aktuálně Porošenko versus Saakašvili. Bohužel tohle skončilo v roce 1997, kdy Václav Havel zbytečně vyhlásil válku v Rudolfinu, na což Klaus reagoval tím, že veřejně torpédoval a dodnes torpéduje Havlovo dědictví. Načež tábor Havlových sirotků neguje Klausovo dědictví, mimochodem tu naprosto převzal Zemanovu rétoriku o rozkradené a spálené zemi. V tomto smyslu je Zeman živoucí pohrobek Havlova dědictví (smích).”
...
“Vondra: Referendum o Zemanovi je prostě málo. Kdo z toho udělal referendum o Zemanovi? Občanský sektor. Celý problém podle mě začíná v okamžiku, kdy, jak ty jsi, Michale, říkal, tu byla jakási poptávka po nepolitickém řešení. Kdo tu poptávku po nepolitickém řešení vytváří? To nejde zezdola. Vytvářejí ji ty takzvané české elity. Ozývá se tu zase jedna z největších nemocí českého politického života, a to je nedůvěra. Systematicky šířená nedůvěra v politiku. Byla typická pro první republiku, logicky i za komunistů, ale rezonovala i po celou zlatou éru české demokracie v 90. letech. Vědomě ji šířili a šíří lidé, kteří pak vždycky dopadnou jako sedláci u Chlumce. Oni systematicky šíří nedůvěru k politikům, a nepřímo tak nahrají titánovi, co skoro už nemůže ani chodit – a stejně znovu vyhraje.”
“Vy nikdy neřeknete, že se vám něco nelíbí, vy řeknete, že je to „neudržitelné“.”
...
“Prezidentské volby jen obnažily vaši bezradnost. Nevíte, co s lidem. A tak ho analyzujete. Buď nadáváte na křupany, co si Rousseaua pletou s Rusem, nebo bičujete sebe, že jste jim to lépe nevysvětlili, nevytáhli je z dluhové pasti a nenaučili jíst příborem.”
...
“Skoro na každém dezinformačním webu ale najdete článek o Overtonově okně. A to je opravdu váš běžný postup. Tečka znamená dvojtečka. Nejprve představíte „odvážnou myšlenku“, pak ji osekáte, aby na to lidé kývli, a po pár letech s tím vyrukujete opět, a pak to na ně vybalíte celé. V tu chvíli už společnost nemůže říct ne. Děláte to tak u všech svých favorizovaných politik, od migrace po práva sexuálních menšin.”
“Předpokládám, že inspirace tím, co udělal pan Roosevelt ve čtyřicátých letech, kdy internoval Američany japonského původu, to je v tuto chvíli neproveditelná i nespravedlivá věc vůči milionům muslimů žijících na evropském kontinetu, kteří jsou mírumilovní. Co tedy dělat, když jsme podle vás ve válce? Já bych neřekl, že to je tak nesmyslné. Já si dokonce myslím, že až se nějaký velký spektakulární teroristický útok třeba s tisíci mrtvými nepodaří odhalit a zastavit, až k němu opravdu dojde, tak po tomhle začnou lidé opravdu velmi hlasitě volat a myslím si, že v některých zemích k něčemu srovnatelnému dojde.”
...
“řekl bych, že hlavní problém vůbec není na úrovni zpravodajských služeb, hlavní problém je politický, protože většina evropské politické reprezentace si pořád nechce přiznat základní skutečnost, že Západ je ve válce a že by se podle toho měl chovat. Zpravodajské služby velmi často dodávají informace, ale politici zcela evidentně nemají odvahu, odhodlání, nervy či žaludek na to, aby jednali tak, jak by bylo skutečně adekvátní. Ty reakce jsou v naprosté většině případů absolutně neadekvátní.”
Evropa čelí nové generaci džihádistů. Musí se připravit na horší útoky, varuje bezpečnostní analytik
“Sjednocování Evropy odstartovali idealisté jako Jean Monnet a Robert Schuman, ale celá desetiletí ho prováděli, jak také jinak, technokraté a úředníci. Byl to projekt shora, který přitom přinášel prospěch těm dole, jenže ti se tím nestali evropským lidem, nýbrž stále jen občany svých států se svou vlastní historickou zkušeností. A ta se podstatně liší od historické zkušenosti těch jiných. Neexistují společné evropské dějiny, jednotný evropský postoj, stejně jako neexistuje jednotný společný evropský národ či lid, démos – a není to žádná tragédie, Evropa taková je. Mezi východem a západem, severem a jihem byly vždy hluboké rozdíly a nelze říci, že by se zmenšovaly. Je dokonce možné, že narůstají a že právě integrační snahy je paradoxně posílily.”
“Když se svých klientů zeptám, proč si pořídili zrovna tohoto psa, 90 procent odpoví: "Protože se nám líbil." Buď ho viděli v nějaké reklamě, nebo u sousedů. Víc o tom nepřemýšlí. Už je nezajímá, jaké je původní určení toho psa, že se s ním musí chodit třikrát denně ven, i když je škaredé počasí. Takže si nemyslím, že jsme národ pejskařů, spíše národ blbců, kteří chtějí mít všechno.”
“Když Jim Lowe uviděl manévr opuštěného stroje a jak si to šine v nízké výšce vstříc novému dobrodružství, opět neudržel na uzdě své poradenství a vykřikl na Garyho, ať se rychle vrátí do letadla. To samozřejmě nemělo žádného smyslu, vždyť chudák Gary na padáku ho už neslyšel.”
“klam přeživšího, tedy opomenutí vzít v úvahu informace, které nám chybějí.”
“Seržant major Watson Baldwin na snímku zvedá ruce k nebi. Mnozí si jeho gesto vykládali jako projev zmaru a prosbu o pomoc Bohu. Realita však byla méně poetická – voják naváděl helikoptéru, která měla odvézt zraněné do bezpečí.”
“Mít na vše jednoznačný názor, aniž získám dostatek informací, mi přijde jako velký problém. Používám sama pro sebe dva takové téměř až politické slogany a bylo by skvělé, kdyby se jimi řídili i ostatní. První zní: Svoboda je také pro ty druhé. To znamená, že když chci žít ve svobodném světě, musím respektovat, že budu žít s lidmi, kteří svobodu budou využívat úplně jinak než já, a nebudu jim nutit svou představu života. Protože pak už to není svoboda. A druhý slogan? Složité problémy nemají jednoduchá řešení. Pokud vám někdo říká, že složitý problém lze vyřešit jednoduše, nevěřte mu. A to platí i pro rodinné vztahy. Většinou není jeden člen rodiny dobrý a druhý zlý. Je to složitější.”
...
“cíl práva je nastolit v určitém okamžiku ve společnosti mír. Tedy mít k dispozici někoho, kdo je k řešení sporu autorizován − soudce, který rozhoduje podle předem stanovených pravidel. Vy mu předložíte svůj spor a on řekne: je to tak a tak, vydá autoritativní rozhodnutí a spor končí.”
...“
rozhodnutí musíte vysvětlit − zejména tomu, kdo prohraje. Musíte si připustit všechny argumenty, které váš, byť vítězný názor, zpochybňují. Protože je třeba objasnit, proč argumentace navrhovatele nebo obecného soudu neuspěje.”
“smrtící mrak, který sahá asi 40 cm nad podlahu. Koncentrace 35% je schopná zadusit a zabít zvířata, během několika minut zabije oxid uhličitý i člověka. Kněží pravděpodobně obětovali pouze v ranních nebo večerních hodinách, kdy koncentrace plynu byla nejvyšší. Zvířata nebyla dostatečně vysoká na to, aby udržela své hlavy nad mrakem CO2, a když dostala závratě, jejich hlavy klesly ještě níže a byly vystaveny ještě vyšším koncentracím CO2, což vedlo k smrti udušením. Kněží byli dost vysocí na to, aby udrželi hlavu nad nebezpečnými plyny.”
“Rozloha souostroví Tuvalu narostla v letech 1971 - 2014 o 2,9%, což představuje 73,5 hektaru. Jde o dosti překvapivý údaj, protože Tuvalu je údajně nejvíce ohroženým místem kvůli stoupání hladiny světového oceánu.”
“Možná nejpřekvapivější potravinou z celé stovky je vepřové sádlo, které obsadilo osmou příčku. Podle BBC se jedná o „dobrý zdroj vitaminů skupiny B a minerálů. Vepřové sádlo je přitom méně nasycený a zdravější tuk než sádlo jehněčí nebo hovězí.“”
“jakou obrovskou sílu mají lidé, kteří si něco takového myslí, jak urputně své přesvědčení brání, jak moc se brání tomu, když jim to někdo znalý vysvětluje, jak je to správně, jak moc jim nevěří, jakou sílu má myšlení "no, to je možné, ale já si to pamatuju takhle", "no, to je jeden z možných výkladů", "za nás se to učilo jinak"… Jak moc těžké je pro ně přiznat, že se mýlí.”
Pozn: Řeč je o matematickém příkladu
“Einsteina rozhodně nemůžeme v žádném smyslu považovat za příklad selhání jenom proto, že jej nakonec potkal osud každého smrtelníka. To by bylo nanejvýš absurdní, nesmyslné a odporující zdravé logice! Výborně, v tom jsme se jistě shodli a uvedli věc na pravou míru. Jaká je ale škoda, že naprosto stejnou, nesmyslnou a absurdní logiku používáme neustále – v případě druhohorních dinosaurů. Jen proto, že nakonec vyhynuli, je v žádném smyslu nemůžeme označovat za něco zastaralého a neschopného, za ztělesnění jakéhosi evolučního selhání!”
“Barack Obama nabízel naději a pozitivní program (vzpomeňte na slogany Ano, můžeme, Změna, ve kterou se dá věřit nebo prostě jen Naděje) a Donald Trump to teď zopakoval (Udělejme Ameriku znovu skvělou).”
...
“Neustálé varování před environmentálními a politickými katastrofami má navíc v posledních dekádách rozpačité skóre. Navzdory obávané populační explozi strmě klesá absolutní počet obyvatel planety žijících v extrémní chudobě. Ropa pořád nedošla. Komunisté ještě nevrátili Česko před Listopad a Zeman neposlal Rusům zvací dopis. Brněnské nádraží smrdí stále v centru, navzdory údajně všemocné betonářské lobby. Série planých poplachů není dobrá předehra k úspěšné mobilizaci.”
...
“Co jim nabízí česká liberální pravice, jako je TOP 09 a tábor Michala Horáčka? A co česká liberální levice, tedy po změnách v ČSSD už prakticky jen Zelení? Je toho málo. Lavírující občané mají možnost slyšet z tohoto směru dva hlavní vzkazy. Prvním je vyhrožování katastrofou, která nastane v případě, že vyhrají ti druzí, šílení. Druhým varování, že i když vyhrají ti správní a rozumní, člověk toho stejně nemá moc čekat.”
“porovnali s DNA dnešních koní, známou DNA jejich dávných předků (nejstarší byla stará 40 tisíc let) a DNA koní Převalského. Překvapivý výsledek ukázal, že dnešní domestikovaní koně se od těch botajských poměrně výrazně liší. Na rozdíl právě od koní Převalského, kteří evidentně jsou potomky botajských koní. Což mimo jiné znamená, že poslední „divoký druh koně“, jak se o koni Převalského mluvilo, právě z biologického hlediska přestal existovat, a na Zemi v tuto chvíli už se vyskytují pouze potomci koní, které člověk už minimálně jednou domestikoval.”
“Třetí významnou vlnu tvoří lidé tzv. jámové kultury, kteří se tu začali objevovat před pěti tisíci lety. Právě oni do Evropy snad přinesli první indoevropský jazyk či jazyky a další v té době hi-tech inovace: koně, kolo a nové postupy v metalurgii, konkrétně ve zpracování bronzu. Snědí a tmavovlasí jezdci s převážně hnědýma očima přicházeli ze stepí jižního Ruska, kočovali a alespoň některé své mrtvé pohřbívali do mohyl.”
...
“na jednu ženu mezi příchozími mohlo připadat 5 až 14 mužů. To je vyšší poměr než u žadatelů o azyl v Evropě za rok 2015, mezi nimiž bylo zhruba 70 procent mužů. A horní interval poměru je ještě vyšší než poměr mezi španělskými muži a ženami v jejich středo- a jihoamerických kolonií během 16. století. Navíc muselo jít o migraci vícegenerační – jediná, byť třeba stoprocentně mužská generace podle autorů nemůže následné genetické trendy vysvětlit, na to je „signál“ příliš silný.”
“Kdo je schopný v matematice, je považovaný za bílého, tvrdí v příručce pro učitele matematiky americká profesorka. Podle ní může matematika podněcovat diskriminaci a i díky ní vzniká ve společnosti privilegium bílého muže. „Na mnoha úrovních matematika sama funguje jako bělost. Ti, kdo získávají kredit za rozvoj matematiky, kdo jsou schopní v matematice a jsou považováni za součást matematické komunity, jsou všeobecně vnímáni jako bílí,“ tvrdí americká profesorka Rochelle Gutiérrezová z Illinoiské univerzity. Podle ní je schopnost řešit geometrické, či početní úlohy a samotná výuka matematiky jedním z důvodů, proč existuje ve společnosti „privilegium bílého muže“.”
“Tradičně se díváme na vsi jako na objekt kulturní. Výrazem toho je instituce ochrany památek a péče památkářů. Ale věc má i biologickou stránku, a ta je dosud skoro zcela mimo zájem. Do specifického rázu vesnice zkrátka patří nejen to selské stavení, ale i plácek s mochnou husí před ním (a k tomu jsou potřeba ty husy, aby ji oštipovaly) a kopřiviště za ním. Jenže makovec nové éry (a přitom opět jistě z gruntu hodný člověk) pečlivě ochrání statek, ba i chlív, ba i plot zůstane plaňkový, a pak si to celé načančá stříbrnými smrčky a golfovým trávníkem z dovozu. A rybníček zasypat; je to přežitek a smrdí.”
“v Národním muzeu mají nástěnnou malbu takového divného kopce a pod ním je napsáno Říp. Světle zelený travnatý Říp pod vysokým letním nebem, přehledný a volný, stepní vulkanit s majkami a otakárky, křepelkami a skřivany. Otevřený poutníkům a s kaplí na vrcholu do daleka patrnou. Ta dnešní mračná lesnatá hora hlídající kraj jako pes ve žlabu je až dílem nové doby. Onen les je totiž stár jenom asi století.”
...
“je tu les, kterému je sto let, a v tom je jeho vada. Měl by sice být přirozený, ba původní, ale je kompletně umělý a je mu to vidět na nose. Naprali tam všechno, co tenkrát bylo k výsadbě po ruce. Jsou tu v neladné směsici duby, javory, habry, jasany, dokonce buky, smrky a modříny a ovšem akáty, a pod tím bezinky, kopřivy a kakost smrdutý. Krása nesmírná. Od vrcholové kaple byla kdysi vidět půlka Čech. Dnes jen hradba stromů. Praotec by dnes mohl stejně dobře lobovat pro med a strdí i bez té turistiky. Takže se musíme rozhodnout, co tu vlastně chceme chránit. A nevyřeší to za nás žádná ochranářská fráze, a dokonce se to nedá nějak objektivně spočítat. To rozhodnutí totiž už není záležitost vědy, ale ideologie. Buď je nám cennější step a aktivita prastrýce mezolitika, který to tu prvně začal vypalovat a mimoděk tím zachránil část bioty starého holocénu. Nebo les a aktivita obrozeneckého okrašlovacího spolku, který nám tu zhmotnil romantickou představu hlubokého lesa starých Slovanů.”
...
“K záchraně stepí na Řípu by to chtělo v první fázi krabičku sirek a sekeru (každý začátek je lehký). Zdá se vám drastické likvidovat les? Mně taky. A když les likviduje stepní druhy, které tam vytrvaly snad už od doby ledové, to se vám drastické nezdá? Přinejmenším celé jižní úbočí Řípu až po vrchol by stálo za to vysekat a vypálit, na severní straně kopce může koneckonců ten les zůstat, Říp je dost velký. A pak to chce něco složitějšího: stabilizovat step vůči zarůstání. Nejlépe trvalou řízenou pastvou menšího stáda koz, ty se tam pásly od pravěku a v rozumném počtu jsou pro údržbu stepi ideální.”
“„U seniorů nás zarazilo především přeposílání spamů. Oproti mladším skupinám je to u nich až čtyřikrát častější,“”
...
“novým hitem mezi seniory se staly různé seznamky, které jsou ale v řadě případů příležitostí pro různé podvodníky, jak od důvěřivých lidí vylákat peníze nebo majetek.”
“Česká otázka, pokud tedy bude i nadále nějak kladena, bude vždy otázkou světovou, v tom smyslu, jak to kdysi formuloval Masaryk: malý národ nemůže existovat sám o sobě, důvod a smysl jeho existence se ukáže až prostřednictvím vztahů, které vytváří směrem k ostatním, hlavně těm silnějším. Benešova orientace na Západ byla mělká, celkem snadno se jí vzdal. A jeho pozdější orientace na Východ už byla úplně postavená na iluzích. Poučení, které z toho plyne, je, že buď své místo v Evropě najdeme a pojmenujeme přesněji a pevněji než kdysi Beneš, nebo nás Rusko opět sežere.”
“Většina z toho, co Mackay píše o tulipánové horečce, vychází z dobových satirických písní roku 1637 – a je to právě to, co se donekonečna omílá na finančních webech, blozích, na Twitteru a dokonce i v populárních finančních publikacích jako Náhodná procházka po Wall Street. Co v tom věčném refrénu slyšíme, jsou ale jen strachy lidí 17. století – ze situace v 17. století.”
